Název jsme si vypůjčili od malé vesničky ležící na jihu Irska. Této vesničce dominuje katedrála Kilfenora z počátků 12. století a unikátní hřbitov, na kterém se nachází velké množství známých velkých keltských křížů. Repliku jednoho z křížů naleznete právě u nás.
Keltové se pokládali za potomky bohů. Vědci je řadí k Indoevropanům, kteří ve 3. tis. před Kristem sídlili v oblasti kolem Karpat. V Čechách se začali objevovat kolem roku 800 před Kristem. Své nápady rozvinuli do takové dokonalosti, že některé, aniž to víme, používáme i dnes. O Keltech se dnes hovoří jako o zakladatelích evropské civilizace. Řada umělců dnes ztvárňuje keltské motivy do svých děl a jsou dokonce i hudební skupiny hrající výhradně keltskou hudbu. Obdivují se i jejich znalosti přírody, léčitelství a astrologie. Doba halštatská znamenala prudký rozvoj kultury a umění. Pro tuto dobu jsou typická mohutná hradiště (ve své době to byly skoro nedobytné pevnosti). Keltské kmeny měli vládce - mocné krále. Králové byli bohatí podle možností kmene a jejich smrt vždy znamenala velmi slavný a okázalý pohřeb. Velký, zlatem zdobený vůz naložený bohatstvím, oběťmi, a uměleckými předměty byl proměněn v obrovskou mohylu. Lidé, kteří normálně žili ve vesnicích a osadách (zemědělci, řemeslníci) se v nebezpečných dobách přesouvali do hradišť. Tato hradiště - oppida - jak to latinsky píšící autoři nazývali, měla rozlohu středověkých měst a byli centrem mocenským i duchovním. Keltské dědictví existuje i v naší národní kultuře, v umělecké tradici a v prastarých zvycích. V názvosloví nám Keltové nezanechali jen název naší země ale i česká krajina, i když velmi měněná, stále nese stopy keltského osídlení. Keltská kultura nám zanechala i řadu svátků a obyčejů, například počátkem listopadu vzpomínka na zemřelé (Dušičky), nebo pálení velkých ohňů v předvečer prvního května, zdobení příbytků posvátným jmelím v době okolo zimního slunovratu a řadu dalších.